Dvůr mlhy a hněvu - Sarah J. Maas
Kde skončil první díl, Dvůr trnů a růží, druhý začíná. Feyre je po prožitém krutém zacházení pod horou a potom, co byla přinucena vlastní rukou zabít dvě víly, velmi traumatizovaná. Snaží se to překonat, žít v míru na Jarním dvoře a zvyknout si na nový život vílí šlechtičny, ale sedět se založenýma rukama a být hezkou dekorací pro vladaře je jí značně proti srsti. Trpí nočními můrami a nedokáže už vzít do ruky svůj milovaný štětec a barvy. Tamlin je na ni až příliš opatrný, nenechá ji nic dělat a nikam jít beze stráže, natož rozvíjet své záhadné schopnosti získané od vladařů poté, co ji oživili. Zdá se, že vyměnila kobku pod horou za zlatou klec.
Po trochu nudném úvodu přichází zvrat, který se dal očekávat. Připravte se na to, že Tamlin svou pozici hlavního mužského charakteru ztratí, protože Feyre je z jeho despotického zacházení vysvobozena a odchází na Noční dvůr za Rhysandem a Mor, aby se zde postupně za pomoci nových přátel ze zlomené, zhýčkané elfí aristokratky stala svobodnou bojovnicí, zbraní proti hybernské hrozbě, která je každým dnem reálnějši a ohrožuje i svět smrtelníků. Nenachází zde však krutost a temnotu, kterou je Noční dvůr jako předobraz pro bývalé sídlo Amaranthy proslaven, právě naopak. Ukazuje se, že v noci lze zažít nejen noční můry, ale i krásné sny.
Rhysand odhaluje svoji skutečnou tvář, která je pod maskou intrikánského záporáka překvapivě kladná, i když musel projít mnoha útrapami, které jej poznamenaly, aby ochránil to, co je pro něj důležité a stále občas hraje roli tyranského vládce. Díky své temné stránce je mnohem zajímavější než Tamlin, takže pokud vás jeho postava nudila, teď si přijdete na své. Také Rhysandovi společníci jsou velmi sympatickými charaktery, jejichž minulost a motivy je zábavné poznávat a autorka nám představí více ze světa, který vytvořila, když Feyre vysílá na nebezpečné mise nejen na Nočním, ale i na Letním dvoře a jinde.
I ve Dvoru mlhy a hněvu se najdou scény jako vystřižené ze zamilovaného dívčího románu, ale většinou jsou vtipným odlehčujícím prvkem v jinak tíživé situaci postav. Líčení toho, jak mučení a vražda, o přežití vlastní smrti nemluvě, zasáhnou člověka, je uvěřitelné, autorka má psychologii postav skvěle zvládnutou a nechybí ani napínavé akční scény. Více než šest set stran knihy nakonec přečtete jedním dechem a chcete víc, protože Dvůr mlhy a hněvu není zdaleka tak uzavřený, jako byl ten první a z mírumilovných pohádek tam není ani zrnko. Rhysand i Feyre hrají nebezpečnou hru, která bude mít následky.