Práce v knihkupectví anebo sen každého knihomola!
Moje knižní jízda začala zhruba před rokem. Osmnáctiny klepaly na dveře. To znamenalo, že bych si měla najít nějakou práci a pomoct tak rodičům s příjmem. No jo, ale co já chci vlastně dělat? Doplňovat zboží v supermarketu opravdu nechci. Je to pro mě tak trošku ponižující. Ano, v tomhle jsem trošku barbína. Tak co jiného? Složit trička do úhledného komínku mi trvá zhruba půl hodiny. Obchod s oblečením tedy také škrtám. A smažit někde kuřata, když nejím maso je také nepřijatelné. Jediné, čemu trošku rozumím a orientuji se v tom jsou knížky.
Po několika hodinovém hledání, jak napsat životopis a motivační dopis, jsem se do toho pustila. A další den jsem rozeslala emaily do zhruba 10 knihkupectví ve městě. Ruce se mi u toho klepaly a srdce mi málem vyskočilo z hrudi. To je ale nic v porovnání s tím, co následovalo. Čekání. Pro netrpělivé lidi jako jsem já doslova mučení.
Po několika dnech mi odepsaly všeho všudy jen 3 knihkupectví. 2 mi napsali, že pomoc zatím nehledají, ale že by měli zájem v zimě. To pro mě bylo zklamání. Pomalu a jistě jsem přestávala doufat a začala jsem přemýšlet nad tím, co teda budu dělat? V tom mi ale odepsalo další knihkupectví. Podvědomě jsem chtěla pracovat právě tam. Bylo nejblíže a také jsem tam byla poměrně dost často. Hledají pomoc a rádi by mě viděli. A JE TO TU!
Hned ten den jsem do tohoto knihkupectví běžela. Několik minut jsem stála před a odhodlávala jsem se k prvnímu kroku. Bála jsem se, že se nějak ztrapním nebo přeřeknu. Nakonec jsem ale došla za prodavačkou, řekla jsem jí kdo jsem a ejhle. Ona to byla právě vedoucí. Rozhovor začal a nervy vyprchali. Paní vedoucí se mě ptala na základní informace. No jo, ale mě ještě v té době nebylo 18. Tak mám smůlu. Ale domluvily jsme se, že jakmile mi bude 18, ať tam zajdu.
Půl rok a prázdniny za námi. 18 na občance a začátek nového školního roku. První pracovní smlouva a první den v práci. Nemohla jsem tomu uvěřit. Stála jsem ve skladu a už tam mi bylo jasné, že to bude paráda. První den jsem tam byla jen pár hodin, asi 3-4. Dostala jsem instrukce k počítačům a k programům, ve kterých budu vyhledávat. Vysvětlili mi řazení a číslování regálů. Díky tomu víme, kde co je. Seznámila jsem se samozřejmě s kolegyněmi, se kterými jsem si naprosto sedla a často spolu podnikáme věci i mimo práci. Poradila jsem prvním zákazníkům, z čehož jsem byla nejvíc nadšená. Ta zpětná vazba, když někomu najdete knihu, kterou tak dlouho hledal je nepopsatelná. Domů jsem šla s úsměvem na tváři a neskutečným nadšením. Nemohla jsem se dočkat dalšího pracovního dne.
Postupem času jsem se učila nové a velmi podstatné věci. Potkávala jsem nemilé zákazníky, kterých stále přibývá. Prosím, uvědomte si, že těch knih je opravdu moc a my nemůžeme mít přehled o úplně každé. Zvlášť když víte jenom, že kniha má modrý obal. A jsme přece jenom také lidi.
Před mou vlastní zkušeností jsem četla hodně článků na toto téma. Kolikrát tam byli negativní zkušenosti. Já ale ve finále žádnou nemám a rozhodně mohu tuto práci doporučit. Nevyděláte si sice miliony, ale pokud se ve Vašem životě vyskytují knížky na denním pořádku, proč neudělat něco pro to, aby jich bylo víc?